Možná...

Příběh, který vám teď budu vyprávět je o někom, koho každý dobře známe. Možná je to hvězda,možná jde jen o obyčejného člověka. Možná má život neskutečně ráda,ale možná je na něho moc nazlobená,možná cítí něco úplně jiného.

Sedíme společně u kávy,kterou pokládá na stůl v jídelně a dává si záležet na skvělém servírování. Podšálek,hrníček i cukřenka jsou ve stylu porcelánu a to ještě po mamince. Když ke mě má kamarádka přináší z kuchyně obložené chlebíčky s vajíčkem, tak si ji představuji jako malou šťastnou holčičku,která chce udělat radost své mamince a dokáže se báječně postarat o hosta. Tato dáma s nádherným srdcem přeběhne svižně práh jedné místnosti do druhé a vůbec nemá žádný problém běžet ještě pro sklenici s vodou, protože právě tak to má u dobré kávy být. Moje fantazie si pohrává s každou myšlenkou, která se mi v hlavě schovává jako kapka vody ze ,které za několik okamžiků vystřelí jeden veliký vodopád.

Malá usměvavá holčička usedá na druhý konec stolu,elegantně svou ručičkou  míchá černý nápoj a  svým úsměvem a upřeným pohledem, jenž nikdy netěká po místnosti,ale září jen pro mou maličkost,si ji také celou získává. Ještě chvilku prosím nic  neříkej, ještě chvilku mi nech prostor,ať si můžu co nejvíce užít klid a pohodu bez jediného slova,ať mám šanci nasát tu tvojí dětskost a přitom cítím, že je tu Anděl.  Dívám se do těch nádherných očí beze slov ,vnímám své srdce a to mi prozrazuje, že ona zná Ráj všech blouznivců i těch co v cíli jsou,zná prkna plná velkých snů i koncertů. Zná určitě dobře štěstí i smích a měla zkušenosti s pláčem,který ji dával chuť být pryč z té hrůzy. Máš tak krásný obličej bez vrásek a bolesti, tak co tě vedlo na prkna pochybné slávy? Vážení čtenáři, snad máte pocit, že se právě pisatel pomátl. Nebojte ,to celé bylo pár vteřin a hned přichází prozření. Dobrý den Vlasto.......

Moje malá dívenka na konci stolu se šibalsky pousměje a zeptá se : jaká já jsem Vlasta?! Umíš si představit, že všechny ty velké dámy z naší České historie jsou v mém malém těle? Celou místností zní smích jako něžné zvonky,ve kterých si tato dívka utírá slzy štěstí, které jsou způsobeny mým humorem.Možná je to opět mou fantazií, ale její tvář se pomalu mění v dospělou,ale stále to celé má andělská křídla.Její hluboké oči vysílají mnoho citu a lásky a jsou tak bezbranné a nikdy by vás ani ve skrytu duše nikoho nenapadlo,aby je byť jen malinko zranil. 

Víš Luboši, já když byl malá, tak se mi nedařilo vyslovit své jméno, různě jsem ho komolila až vzniklo Aťka.Pro tatínka a maminku jsem vždycky byla Atanenka. Obracím se teď k vám, drazí čtenáři....zkuste si představit, že celé své dětství slýcháte její hlas jako včelku Máju a najednou sedíte jen pár centimetrů od této ženy a máte spousty věcí na které se chcete zeptat a přitom si ještě pohráváte s myšlenkou, že budete přátelé,nebo snad i někým přímo z rodiny,protože cítíte někde hluboko uvnitř, že takhle to bude správně! 

Dneska už můžu přiznat a jsem živým dokladem toho, že zázraky se dějí! Ano, už můj tatínek mi kladl na srdce, abych se poohlížel po práci, která má smysl,že být novinářem, kameramanem nebo režisérem je obor velmi nejistý. Chtěl abych dostal z hlavy představu, že jsem hvězdou,snad kamarádem včelky Máji a nebo nějaký čaroděj z pohádky či slavný moderátor. Taťka to myslel dobře, ale já si svou fantazii ukrýval v sobě a chránil ji jako lev navzdory nepřejícímu okolí. Moje rada zní, držte se svých představ,nepodceňujte fantazii,protože o múzách se píše už ve starověkých bájích a pokud si tu svou necháte uletět oknem,pak se může stát, že budete nešťastní a nikdy ji už nechytíte.Nedejte si nikým namluvit, že přátelství je nějak omezeno věkem,to je naprostá hloupost. Věk nikdy nerozhoduje, s Aťkou jsme přátelé již skoro čtyři roky,naše napojení se stalo tak krásným, že si voláme několikrát za týden,probíráme věci z rodiny, věnujeme se veselým zážitkům a dlouze se podporujeme při návalech smutku a vždycky cítím, že na druhém konci telefonu je někdo, kdo chápe každý můj krok i když není dobře našlápnutý.

 Opravdové přátelství se vyznačuje stálou chutí,aby ten druhý byl šťastný a měl na tváři smích. Častokrát budete sklízet jen blatouchy ze dna! Možná budete jíst jen tvrdé rohlíky rozpečené v troubě a mazat si je zbytkem másla. Možná si vaši kamarádi budou užívat mega Silvestr a vy sami ke stolu usednete jen s nejlevnější limonádou a vezmete za vděk, že slavnostní večeří bude jen chleba s plísní a trošku starší sýr. Možná nebudete moci nosit značkové oblečení a díru na tričku musíte zakrýt nošením batohu na správné straně. Možná nepojedete na dovolenou do Karibiku a v hypermarketu budete mít svou jmenovku u prošlého výprodeje.S velkou pravděpodobností se k vám mnoho přátel otočí zády, protože jejich představy o bohatství budou úplně jiné,ale vy se nevzdávejte.Máte totiž své sny! Jste bohatí, jen si to ještě nedokážete připustit. 

Jestli jste právě smutní, tak si dejte lampu večer na zem, aby měla šanci svítit jinam ,než na tu vaši smutnou tvář,protože potřebujete sílu,pro svůj třebas ještě nesplněný sen. Atanenka umí Anglicky,Německy i Francouzsky a tedy si vyzkoušela být v kanceláři jako cizojazyčná překladatelka. V oboru práce si užila pivo a sladkosti.Vždycky si v srdci chránila svůj sen být na velkých prknech. Nakonec, co mohla dělat,když jako malá už plula stropem Národního divadla jako andělíček směrem na jeviště jedné hře.A přichází právě zde důkaz, že vám může do života vstoupit někdo, kdo vše bude měnit. Ano, to není výmysl. Když jako malá byla na dovolené v kruhu rodiny,tak se ukázala u ohně dívenka a ta moc nádherně tančila a naše Atanenka chtěla umět to stejné. Nastoupila tedy k paní  Zdeňce Zabylové, což v té době byla primabalerína Národního divadla v Praze.Člověk musí dělat věci hlavně srdcem, mozek často uvažuje totiž racionálně a to se nemusí vždycky úplně hodit. Hlavní je,být vždycky skromným,poslušným a pokorným člověkem. Nereflektujte na hvězdy, které září na nebi úspěchu přes noc,buďte schopní dělat něco nového, mějte odvahu to zkoušet znovu a znovu. Já byl malý kluk a věřil jsem, že včelka Mája bude mojí kamarádkou a tady je důkaz, že osud už o mé prosbě dávno věděl, jen do dětské hlavičky nemohl nijak razantně zasahovat,prostě bych to nepochopil a možná by mě čekal blázinec,pokud bych všem říkal,že jednou budu s Májou kamarád a budeme spolu hodně natáčet, fotit a nahrávat.

Nesmím také zapomenout sdělit další z důležitých rad,vězte,že na nic není pozdě. Máte své představy a už je to úmorné a dlouhé čekání? Nebalte kufry a neházejte flintu do žita. Všechno je to jen zkouška vaší trpělivosti a je jasné,že i vesmír si musí pečlivě rozmyslet,zda máte sílu a opravdovou odvahu a nebo jde jen o rozmar, který by vám mohl spíše ublížit.

Rozdávám tady rady, myšlenky a ani jsem se nezeptal, zda tě to můj čtenáři ještě baví číst? Vždycky jsem miloval psaní tužkou na papír, často jsem si připadal jako velký spisovatel,když přišel můj první psací stroj a největším boháčem jsem byl, když se do mého vlastnictví zapsal elektrický psací stroj. Tady u počítače je to o něco rychlejší,rád bych čtenářům zprostředkoval svůj pocit, že ten obyčejný život není vůbec obyčejný a tak se z mé klávesnice začíná opravdu kouřit. Stačí tedy do komentáře dát najevo, že bych se měl krotit a nebo vyslovit přání a já budu pokračovat v tomto příběhu dál. Ale ještě pár řádků prostě musím napsat,protože ukončit vše teď,to by byl přece jen hřích nechat takhle rozhoupanou houpačku a nepokračovat.

Možná nás všechny opravdu řídí osud, který je někde vysoko ve hvězdách a my ho prostě nedokážeme ani o čtvrt vteřiny ovlivnit k obrazu svému. Jedno z mých velkých přání bylo,abych se podíval na Slovensko. Už je tomu zhruba tři roky,ale byl jsem tam a jsem na to pyšný. Víte, že jsem se tam cítil opravdu jako doma? S kamerou na rameni se mi podařilo v několika menších vesnicích zastavit, užít si svou kuřáckou neřest a přitom si popovídat s lidmi ,kteří tam žijí. Byl jsem i na návštěvě a u dobré kávy kde mi bylo se starousedlíky nádherně. Třeba se z čistého nebe,stejně jako blesk ukáže další dárek a společně s Aťkou budeme pozváni na Slovensko a s tamními lidmi  si užijeme každou vteřinu. A já tomu věřím, že se mi to splní! Všude na naší planetě jsou úžasní a dobrosrdeční lidé a vlastně vůbec nevadí, že se někdy může zdát, jak málo jich je. Někdo říká, že hodných lidiček je jako šafránu,ale to je určitě jen takové slovní spojení, které se dobře pamatuje. Vždyť i v Česku je tolik měst, vesniček jenž mají náš obdiv, když vyrážíme za focení či natáčením pro Fénix Rádio. Atanenka je plná sil a energie a můžu přiznat, že to já jsem ten, který se vrací z dlouhé cesty a je unaven. Zatímco hvězda včelka Mája sedí na zadní sedačce auta a stále se kochá a dívá se na domy s údivem a hlásí jaká se jí líbí zahrádka a že by tam ráda šla na návštěvu. A protože rozdávat radost a myslet i na druhé je další z důležitých základů vlastního úspěchu,tak nás společně napadlo,že Atanenka bude mít svůj osobní facebook a také instagram a tedy stačí, když nám napíšete a není nic lehčího, než se potkat ,popovídat si a užít si krásný den. Ano, čtete správně, můžeme s včelkou Májou přiletět do vašeho města,vesnice a nebo jen právě k vám domů či na místo, které nám chcete ukázat a podělit se o ten svůj krásný kousek Ráje. Jestli raději telefonujete,pak vyzkoušejte stránky Fénix Rádia,kde naleznete telefonní číslo. A máme tu opravdu závěr,celý tento příběh,článek,říkejte tomu jak chcete je vlastně jen pochodem mých myšlenek. Měl by ukázat cestu všem,kteří ještě tápají a také těm,kteří svůj sen chtějí vzdát. Co myslíte? Uvaříme si spolu pokračování článku,kde mimo našich vzpomínek přijde na řadu několik fotografií z návštěvy u vás?....možná.............