Seznámení , zn : jsem sám, jsem Tvůj Stát

Na stole mi svítí jen malý kousek voskové svíce, která rozhodně nezapadá do velkých technologických výdobytků. Vedle moderních komunikačních vynálezů se můj zdroj hřejivého světla jistě cítí jako chudá příbuzná, která přijela v koňském povozu do New Yorku. Probírám se králem nejlepších přátelských dialogů netbookem, jehož křídla světových sítí mě zavedla na internet. Hledám odpovědi na otázky týkající se tématu, kterému bych rád porozuměl. Stát nás oškubal, státní rozpočet prošel, ať se Stát postará, Stát bude zvyšovat DPH, státní kasa je na dně, Stát má svátek. Kdo je to ten Stát? Tolik stížností a ošklivých komentářů na někoho, o kom vlastně ani nevím, jak vypadá?! To se musí změnit! Využívám všech vymožeností moderního světa, abych našel adresu, telefonní číslo nebo ICQ či skype na pana Státa. Jednoho to hledání opravdu unaví, svíčka pomalu dohořívá a já usínám na bílé klávesnici, možná budu mít na obličeji spousty písmenek, ale….ale to nevadí……

„Dobrý den, můžu dovnitř?“ rozléhá se hlas v mém pokoji, ale já nikomu neotvíral! Kdo to na mě mluví, kdo se dostal přes celý dvůr až do mé pracovny? Vím, že už je pozdě… „Jestli se nemýlím, tak jste mě, Luboši, hledal.“ Ve dveřích stojí celkem štramák, má na sobě sice kroj a na vodítku lva, což mě vylekalo, ale jinak chlap, který se určitě jen tak nad něčím neotřese! „Nebojte, to zvíře je krotké jako beránek, je to Český lev. Abych se představil, jsem Český Stát, posílá mě Čechie, prý už Vás, Luboši, dlouho pozoruje a tak mě vyslala ku pomoci s Vaším článkem. Víte, až Vám to čas dovolí, zkuste udělat procházku po českých starousedlících, aby Vám každý z nich povyprávěl, jaké to bylo dřív, a to Vaše uši potěší. Budete najednou vědět, jak se peče marcipán, jaké to bylo krásné, když opálená silná mužská těla odhodlaných vorařů kormidlovala povodím majestátné koráby z kdysi majestátných velikánů lesa, zjistíte, jak se sklízel lán a jak se stavěl komín domovní, jak tu byli lidé šikovní. Ti všichni už jsou ve svých chaloupkách, a i když každý z nich měl svou Zem nesmírně rád a klidně by za svůj stát hlavu nastavil a byl hrdým Čechem, teď už jen čekají, na kolik léků jim zdravotní pojišťovna přispěje a oni si je budou moci koupit a kolik se jich pro ně stane naopak nedostupnými. Přátelí se raději se smrtí, protože ta jejich důvěru nezklame. Každý se snaží dát vinu mně, ale já jsem Státem jen proto, že jste mě všichni chtěli, kolik bylo křiku za samostatnost Českého státu, a tak mě tu máte.“ Ze stolu mi spadlo vyžehlené tričko, na kterém je americká vlajka a lev silně zařval. „Omlouvám se Luboši, mého zvířecího přítele čím dál více trápí, že v barvách naší České vlajky není ani pyžamo, ale Kdo neskáče, není Čech je slyšet často ze Staroměstského náměstí. Co je to platné, když si pan prezident musí odnášet tužky ze zahraničních cest a nemůže se spolehnout na zlaté české ručičky, které tolik věcí umějí, jen se prostě hýbat nechtějí. Na české velikány si vzpomenete jen když je jejich svátek a to se ještě musí jednat o den, kdy nemusíte do práce. Víte, Luboši, učitel národa se diví, proč je škola hrou chápána tak, že učitel otočený k tabuli je ve školách vlastně živým terčem. Místo vzdělání a výchovy jde o hru, ale ne takovou ve smyslu, kdo dojde domů inteligentní a nabitý vědomostmi, nýbrž jde o ruletu, zda učitel či profesor vůbec dojde domů, anebo ho žactvo postřelí či bodne v kabinetě do zad. V lepším případě natočí video, které pak bude na internetu zdrojem zábavy dětí i jejich rodičů. Právníci udělají v šokující reportáži jedné z bulvárních televizí z profesora zvrhlého diktátora a už tady bude zase chvilka, kdy budete společně křičet o tom, že je přece demokracie. Jenže trošku jednostranná a hlavně, jak a kdy se komu hodící, řekl bych. Jsem Stát Vás všech, ale opravdu nemůžu zabránit každé katastrofě. Když si chcete míchat do alkoholu jedy, a takhle redukovat své řady, protože je spousta těch, jež z toho mají velký peníz, a když to nikomu nevadí, dokud se to právě jeho netýká, je to asi správně! Nebudu Vám, Luboši, už dál kazit sny a raději zmizím. Ale než odejdu, chtěl bych ještě říct, že já Stát jsem tvořen Vámi všemi a  bude-li zase platit  „mám tě ráda, mám tě rád“ jak tomu bylo v každém z předešlých století, bude nám krásně a budeme mít radost ze svých dětí, protože já - Stát budu díky nim zase silný a Český lev je uhlídá v postýlkách při něžných snech a jejich pyžámka v národních barvách budou dokazovat, že jsou zpět čeští lidé šikovní.

Leknutí…. Probuzení…..moje ruka má modro-červeno-bílou barvu voskem laděných zaschlých kapek ale svíčka dohořela bílá. Kde je moje triko? Ale já na něm rozhodně neměl českou vlajku! A proč mám u stolu na zemi poloprázdnou misku s vodou, když nemám žádné domácí zvíře? Všechno to byl asi jenom sen, nakonec těchto pár řádků získá na blogu několik komentářů nejspíš záporných, tak co bych to prodlužoval. Končím.

Váš Stát.

 Dnes jsem si totiž uvědomil, že i já jsem Stát. Napište mi….jste taky Stát?

Luboš Zemanec  2012

Nalaďte si právě teď Fénixe :  http://fenixradio.net/online-vysilani.php