Lidská dlaň je mapa života

Zkoušeli jste si někdy prohlédnout svoji dlaň? Ne, ne. Nečekejte magii, meditaci, antropologii ani filosofii. Jde mi o lidskost. Rád bych byl humanistou (mimochodem pro mě asi nejkrásnější slovo označující osoby). Proto se ptám znovu: Zkoušeli jste si někdy prohlédnout svoji dlaň? Jistě že se na ni díváme několikrát za den, myjeme ji, utíráme, podáváme a při tom všem se na ni podíváme, leckdy ji dámy svěří manikérkám a ty se něco nadívají na prsty, dlaně i zápěstí.

Ale já se ptám na prohlédnutí…Což teprv, kdybych se ptal, zda jste se někdy se svojí dlaní mazlili. Jelikož osoby mně drahé již hmotného těla nemají, často kladu svůj obličej do dlaní a vzpomínám, jak se jich dotýkaly, jak mě hladily svojí rukou, a je mi dobře. Bylo to v osmé či deváté třídě, kdy mi paní učitelka přinesla soutěž památníku Terezín na téma Lidská dlaň je mapa života, tenkrát jsem zplichtil jakés dílko, které díkybohu upadlo v zapomnění. Moje drahá paní učitelko Dagmar Čechurová, děkuji Vám nyní za nápad přinést nám tuto soutěž. Téma se mi totiž stalo celoživotním průvodcem. Mnohokrát už mne zastihlo, přijde, podívá se na mě a opět odchází. Jako by mi něco chtělo říct a zároveň mě vedlo dál, udržovalo mě, živilo mou duši. Podruhé jsem se s ním setkal, když jsem zadal svým ochotnickým přátelům úkol, aby se nad tématem zamysleli, tehdy vznikl text, jejž si můžete přečíst níže. Snad příliš dlouhý úvod, snad příliš krátký pro Tebe, má mapo života. Díky Tobě jsem mohl napsat tento článek, díky Tobě si čistím zuby, rozdávám i přijímám…

Dlaň je snad mapou života a snad není! Co v ní hledat? Má vůbec smysl hledat? Nevím a asi nikdy nebudu vědět. Nehledám! Ti, kteří rukou nemají – jak by mohla být jejich dlaň mapou, když prostě není? Oxymorón? Mohla a může! Přišedši do života, dostalo se nám zvláštního daru – transcendentno uznává za vhodné darovat nám Něco…nazýváno kompas, mapa, ukazatel, směr. „Proč bych se bála, vždyť tys se mnou a ruka Páně nade mnou.“Jdu. Jsem proto, abych šel, kráčím krajinou sebe, v níž se prostraní západ slunce, mí přátelé…jimi jdu a šlapu i do kopretin. Má cesta se vrývá do dlaní všem andělům, i těm padlým. Bůh spíná svoje dlaně k modlitbě – bloudím. Tma, ticho, hloubka…

Dlani dlaní,

Matko chyromantie

Matko kapsářů

Matko krásných vzpomínek

Matko méněcennosti

Matko vrahů

Olejem Tě mažou, léčíš, dáváš. Šlapou po Tobě, dupají a plijí.

Jsi mnou jako já jsem Tebou, jsi ve mne jako já v Tobě.

            Máme tedy všichni dlaně – sami jsme totiž jimi, sami jsme tedy i mapami. Kéž se neztrácíme.

Jan Hejduk

www.fenixradio.net