Výborný český herec, duševně nemocný člověk nebo bonviván a svůdník? Všechny tyto popisy patří k životu zasloužilého umělce Miloše Kopeckého.
Kdo by neznal Barona Prášila, Horáce Hogofoga z Limonádového Joe nebo postavu zločince, kterému říkají Zahradník, z Adéla ještě nevečeřela, polního kuráta Otu Katze z Dobrého vojáka Švejka a co teprve Doktora Štrosmajera z Nemocnice na kraji města! Mohlo by se zdát, že Kopeckého při narození sudičky položily do nesprávné kolébky – narodil se 22. 8. 1922 v rodině pražského kožešníka a modelky a kloboučnice a otec jistě očekával, že převezme jeho firmu. To se ale nestalo. Školu nenáviděl, prát se neuměl a sportoval nerad. Už od brzkého mládí prolézal „bahno velkoměsta“. Zřejmě mu to bylo nejlepší školou, s jejíž pomocí později ztvárnil různé postavy a charaktery. Za války byla maminka Židovka poslána do Osvětimi, kde její život skončil. I Kopeckému hrozil tentýž osud. Útěchu a rozptýlení hledal mezi přáteli a začal působit v uměleckém sdružení TVAR, kde prvně okusi herectví. Poslední rok války strávil v pracovním táboře. Tragický osud matky a život v napětí byl zřejmě počátečním spouštěčem jeho pozdější duševní nemoc. Kopecký trpěl bipolární poruchou, při které se střídají manická a depresivní fáze. Možná právě toto prožité utrpení mu pomohlo tak působivě ztvárnit postavy. Začínal v divadle Větrník, jeho prvním úkolem ale nebylo herectví, nýbrž pouštění gramofonu a opony. Jeho první malá role byla v divadelní hře Smrt Tarelkinova. První filmová - role studenta v Janu Roháči z Dubé. Kopecký rád trávil svůj volný čas ve mlýně, který zakoupil a jehož klid miloval. Oblíbil si také šachy. V jeho životě se pohybovalo vicero žen a to nejen manželek, ale i milenek. Jeho první manželkou byla Stela Zázvorková, s kterou měl dceru Janu. Další manželkou byla Kateřina Soukupová (řidička tramvaje), pak Milena Le Breux, po ní měl románek s Věrou Chytilovou. Jeho poslední žena tanečnice Jana Křečková jeho jednání hodnotí takto – „ Ostatní v divadle to dělali také, ale tajně. On druhé lidi provokoval tím, že se k tomu přiznával veřejně.“ Jedna z jeho oblíbenkyň o něm tvrdí, že šlo hlavně o to, že rád udržoval pocit, že je atraktivní a žádoucí – a také pro ženy byl. Měl velký osobní šarm, kterým ženy okouzloval – a který také známe z jeho filmů. Jeho druhá dcera hodnotí dětství s rodiči jako ne příliš vydařené. Proživala velký tlak na vlastní výkon a ne přiliš velké ocenění. Jestli se i v tom projevovala Kopeckého nemoc, nebo to byl prostě jen povahový rys důkladného a velmi pracovitého člověka, těžko posoudit. Pokud by však nebyl tak svědomitý a zásadový, těžko by při svém onemocnění zvládl svoji práci. Jeho spolupracovníci často ani nepoznali, jaké utrpení prožívá, natolik velká byla jeho profesionální disciplína. První dcera Jana Kateřina spáchala v 15 letech sebevraždu. I tento další neradostný fakt zřejmě ovlivnil jeho zdravotní stav. Kopecký zemřel 16.2.1996 v nemocnici, jeho žena i dcera ho držely za ruce, odešel v kruhu blízkých. Umělecká tvorba Kopeckého baví lidi dodnes. Působil mimo jiné po boku Jana Wericha a Miroslava Horníčka. Zahrál si v mnoha filmech, pohádkách a komediích, byl specialista na lumpy a aristokraty, vždy stvořil velmi výraznou postavu s osobitým šarmem, humorem a ironickým nadhledem. Mezi jeho přátele se řadí např. Vlastimil Brodský, Rudolf Hrušínský, Jiří Kodet. Mimo divadelní a filmovou tvorbu také nazpíval muzikálové písně – třeba Mackie Messer. Byl ve svém oboru silnou a zábavnou osobností.
Jitka Řezáčová
Fénix Rádio
