Vítejte ve světě výjimečných lidí s velkým snem. Pojďme si popovídat o dvou dámách, které i když mají rozdílné cesty, jsou spojeny stejným cílem. Obě se totiž rozdávají těm druhým a vytvářejí úsměvy na tvářích. Obě jsou hvězdami.
Herečku Aťku Janouškovou nejspíš není nutné představovat. Úplně postačí, když se řekne Včelka Mája, a její nezaměnitelný úsměv, a především hlas každého z nás vrátí zpět do dětských let. Když jsem si poprvé telefonoval s Vlastičkou (tedy Aťkou), nemohl jsem se zbavit dojmu, že je to všechno jenom trik a já vůbec na konci signálu nemám dospělého člověka, ale že stal se zázrak a já si vyprávím s pilnou včelkou, která stále drží ochrannou ruku nad Vilíkem. Požádal jsem tedy Aťku o možnost natočení krátkého rozhovoru. V očekávání, že tato dáma už nebude mít čas a hlavně chuť se s někým cizím setkat, natož seznamovat, jsem byl předem smířen s odmítnutím. Místo toho mi dokázala, že věk neznamená hození flinty do žita! Uběhlo několik dní a já zvoním na zvonek u vstupních dveří a v doprovodu své kamarádky přinášíme dort v podobě Máji.
Malá, však velmi elegantní Aťka absolutně rozesmátá s plamínky v očích otevírá dveře a vítá nás, jakoby šlo o dlouholeté přátelství. Usedneme ke kávě a chlebíčkům a povídáme si opravdu úplně o všem. Jaké bylo dětství, o mužích a také o rodičích a vše plyne jako voda. Při otázce, zda mohu používat jméno Vlasta je mi opáčeno: "ale kdepák pane redaktore, jakápak já jsem Vlasta" a opět nádherný zvonivý smích. Včelka Mája měla kolem 105 dílů a mě zajímá, proč by se nedalo pokračovat? Aťka však říká rezolutně, že ne. "Víte, já pro dabing potřebuji ten kontakt s ostatními! Dřív se ve studiu sešla skvělá parta lidiček a já se na ně mohla dívat a pokud se něco zkazilo, tak se prostě jelo znovu. Dnes už se tam ani nepotkají a to by nebylo nic pro mě." Musím podotknout, že v krásném a útulném bytečku této skvělé herečky se cítím jako u babičky a po celou dobu vyprávění mi běží hlavou, zda se sem budu moci zase někdy vrátit, protože to vše kolem tak krásně hřeje u srdce. Snažím se, aby celé natáčení mělo spíše kamarádskou atmosféru a nešlo o natočení a honem rychle pryč, aby to nebylo jako bulvár. V další fázi se dozvídám, že má-li si vybrat zda káva anebo čaj, pak rozhodně čaj. Sladké či maso, pak určitě masíčko :-) Aťka vzpomíná, že se jednoho dne rozhodla brát svou výšku jako něco zvláštního, prý těch "normálních" je mnoho. Vše kolem si přizpůsobila a nikdy se nepotkala s posměchem, naopak lidé jsou k ní vstřícní dodnes. Její očka jezdí po krásném barevném dortíku, o kterém přemýšlí, jak si ho schovat a všem ho dávat na odiv. Bylo těžké vysvětlit, že sladká Mája se opravdu musí sníst a že uchovávat ji by nebylo dobré, vždy se při tom v očích Aťky ukázal stesk, že přece nemůže svou kamarádku sníst. Pomalu přecházíme k vyprávění si o cukrárně MOJAMI, která se nachází v Měšicích u Prahy a ruce, které toto dílko vytvářeli, patří Monice Fyrbachové. Jak vysvětluje spolumajitelka Jana Nachtigalová, název cukrárny vznikl z počátečních písmen jmen těchto dam a zbytek je dotvořen francouzskou inspirací.
Jana si vždy přála mít nádhernou cukrárnu a kavárnu, kterou by navštěvovalo mnoho lidiček ve stylu šarmantních francouzských elegánů. Pánové a dámy zajdou na čaj, kávičku, něco sladkého či slaného, přitom si přečtou noviny,popovídají o životě a domů si odnesou ten svůj oblíbený zákusek. Jak mnoho společného se tady vytváří mezi Janou, Monikou a Aťkou že? Když přicházím do cukrárny MOJAMI rovnou podotýkám, že složenina názvu mi tak úplně nesedí! MOnikaJAna MY jako obě se společnou myšlenkou a úsilím, pak by tedy název měl končit ypsilonem, ne? Byl jsem opraven, že zapomínám na Francii a tedy s podobností slova Monami. Ach jak mnou cloumá nevědomost :-) Omlouvám se a usedám ke stolečku, kde mám připravenou skvělou kávu a nádherné zákusky. Kdo asi prozradil, že jsem neskutečně na sladké? V této interiérově krásné cukrárně dokážou potěšit opravdu skvělou kávou značky Arabica a tedy v této kávě nenaleznete žádný poměr Robusty. Jak jsem zjistil, tak kávovník arabský (Coffea arabica) a Kávovník statný (Coffea canephora) jsou dvě odrůdy z nichž ta první je kvalitnější a vyhledávanější ve všech zemích. Jana mi prozradila, že v cukrárně si můžete dát i slané zákusky. Víte co jsou to "Quiche"? (čti kyše). Jde o takové buď malé či velké košíčky s různorodou náplní, například maso nebo sýr či brokolice. K čaji si však můžete dát také chlebíčky a spoustu dalších dobrot ze slaného království v nabídce. Protože mým největším zájmem je sladké, napadlo mě, že pokud zvládají i 3D dorty, proč bych si nemohl objednat například "krávu". Už jsem stačil i vymyslet, že by Monika spala venku ve stanu a vytvořila toto zvíře i na velké travní ploše. Má otázka sklidila velký smích, ale já byl pln představ mít tak velké sladké dílko jen pro sebe:-) Protože se Monika vyhýbá mikrofonům a oku kamery, povídám si i dál jen s Janou a ke svému údivu zjišťuji, že divadelní prkna této ženě nejsou rozhodně cizí. Hraje ochotnické divadlo a bere to jako úděl, který ji naplňuje štěstím a pohodou. Jana sebe samu označuje jako herečku na prknech venkovských, ale můj názor je, že pokud někdo dělá své poslání srdcem, není vlastně takový rozdíl mezi profíkem a amatérem, nakonec kolik je dnes profíků, kteří nám přinášejí jen vztek, že!? Taková však Jana není, dokonce si zahrála roli Libuše a pak hups do autorské dílny, kde vzala post houby smradlavky.Venku už je tma, přichází druhé loučení. Uvědomuji si, jak mě obě dnešní návštěvy moc obohatily. Zjistil jsem, že každý z nás něco umí a pokud si nedáme od ostatních přesvědčit, že naše sny jsou jen hrady z karet, podaří se naplnit duši svou i duše svých blízkých naplníme něčím opravdu krásným a hodnotným .Nemusí se přece o každém psát v novinách, nemusí každý jezdit v limuzíně, a přesto každý může mít svůj velký dar a velký sen. Pro tuto chvilku si zapněte nějaký příběh včelky Máji, a pak vyrazte do ulic směr návštěva cukrárny MOJAMI. Třebas přijde i ...
Luboš Zemanec ;o)
( Video s Aťkou a Janou )
