Dělení světa lidí na ženský a mužský? Ženy a muži jsou totiž jediný živočišný druh, a tak spolu prostě žijí v jediném světě a až na výjimky časově a místně velmi omezené nikdy nežili odděleně. Nejsou ani protipóly ve smyslu dvou konců magnetu, nýbrž v napětí protikladu jin a jang, oblačnosti a korouhve, tvoří celek, jsou dvěma formami téhož. Jin a jang jsou přitom obsaženy v každém člověku, nikoli jedno jen v ženách a druhé jen v mužích. Podle toho, co v kom převažuje, se pak jeví jako muž či žena.

Touto východně filozofickou vsuvkou chci říct, že muž není žena a naopak, a proto se chovají tak, jak je jim přirozené. Nemá tedy smysl podivovat se tomu, že muži chápou ženy mužským pohledem a ženy muže zase tím ženským. Tím méně na tomto základě tvrdit, že muži ženy nechápou vůbec, že nerozumí ženskému světu. Že každý chce mít svou důstojnost, nechce být ponižován, urážen, využíván a zneužíván, takové empatie jsou schopni téměř všichni. A víc není nutné. Naproti tomu je potřeba ono jin-jang napětí, protože díky němu vznikají vztahy, dějí se události a odehrává se život. Dogmaticky – co bůh činí, dobře činí (ateisté nechť nahradí boha přírodou). Role však, až na ty základní, dány nejsou, ty se vyvíjejí.

Hezký text, díky.

Chápu, že jedním z velkých problémů ve společném soužití je mužská ješitnost. Ta, která mnohým brání jít na mateřskou dovolenou, tedy připustit, aby manželka/družka měla vyšší příjem. Dalším brání připouštět, že partnerka má častěji pravdu než on, že může být šikovnější a manuálně zručnější, praktičtější a co já vím, co ještě.

Ano, jsme různí, ale teprve funkční soužití prokáže kvalitu obou partnerů.