Lidské chyby

“Chybovat je lidské, odpouštět božské“ Každý z nás chybuje a nezáleží na barvě naší pleti, na věku, profesi či značce našeho automobilu. Denně se dopouštíme stovky a tisíce chyb. Malých nepodstatných chybiček či fatálních selhání,

Kolikrát se vám stalo, že jste udělali jednu velkou chybu, která vás moc mrzela, a zařekli jste se k tomu jí už nikdy neudělat, přitom neuplynul ani týden a vy jste tu samou chybu zopakovali? Vědomě či nevědomě, s vinou nebo bez viny, ale zkrátka zopakovali. Některé chyby nás vskutku doprovází a budou doprovázet celý zbytek života. Neumíme se jim bránit, nedaří se nám najít jiné řešení,zkrátka si nemůžeme pomoci. Každý z nás má v životě nějakou takovouto osudovou chybu, která o nás hodně vypovídá. A víc než chyba zlého okolního světa je to chyba naše. Lidstvo je odsouzeno k tomu, aby opakovalo své chyby. Lidstvo je tudíž odsouzeno k záhubě. 

Podíváme-li se na dějiny, můžeme vidět unikátní důkaz toho, že všechno špatné v historii bylo minimálně jednou zopakováno. Válčíme, ničíme, zabíjíme a umíráme. Pořád dokola pořádáme občanská hnutí a demonstrace. Vrací se ekonomické krize. Dáváme přednost práci před rodinou či životní láskou a napíšeme o tom báseň, kterou přečtou tisíce dalších, a přesto tu samou chybu udělají znova a poté ji opakují a opakují pořád a pořád dokola… Všichni chybujeme a všichni litujeme. Omyly, selhání. Vyčítáme si je, pláčeme nad nimi,bytostně proklínáme dny a chvíle, kdy jsme se jich dopustili, a nenávidíme se za to. Každý z nás určitě zažil tu příšernou chvíli bezmoci, kdy padl na samé dno s  bolavou ránou a pocitem obrovské zrady od života. V této chvíli by dal každý člověk téměř vše, co má za to,aby té chybě předešel, vyvaroval se jí a aby k ní nikdy nedošlo!

Je pochopitelné že nikdy nechceme a neočekáváme selhání. Jsme obklopeni motivačními citáty, tvářemi slavných, kteří mluví o svém dokonalém životě a jako malé nás vychovávali Disney Pohádky. Očekáváme šťastné konce.

 Život je někdy opravdu pozoruhodně komický a je zajímavé, jak se může změnit zejména, když to zrovna nečekáme. Kdybychom si načrtli mapu svých vlastních vítězství, úspěchů, chyb a selhání, nejspíše by nám to připomínalo sinusoidu.Pravděpodobně bychom také mohli dojít k rozhřešení, že všechny tyto chyby nebyly až tak špatné, možná někdy byly i produktivní a někde dokonce přínosné, jak nám časem život ukázal, a možná že tyto chyby byly vlastně úspěchy a ne tak úplně “CHYBY.“ Nic se přece neděje jen tak. A všechno, co se nám v životě přihodí, nás může posunout dál a dál, možná k mnohem lepším věcem, možná k nekonečné lítosti, která nás téměř vždy pohltí. Chyby, chyby… co jsou to vůbec „CHYBY“? To, co jeden pokládá za chybu, může druhý pokládat za přirozený akt osudu, a třetí dokonce za úspěch! Chyby v podstatě vůbec nemusí existovat, existují jen v našem přístupu k věci. Chápu vaše rozhořčení či možnou momentální beznaděj. Všichni to tak máme. Existují stavy, o kterých velice dobře víme, že jednou pominou, ale také s jistotou víme, že v tuto momentální situaci se od nich zkrátka nemůžeme oprostit. Sama s nimi bojuji a marně prohrávám celý svůj život. Ještě jsem si neujasnila, jaký k nim mám vztah. Jenomže řekněte si sami, co by to bylo za život, kdyby nebyly chyby? Kdyby neexistovaly neúspěchy?

Možná by byl život rázem snažší. Představte si například, že bychom se narodili s určitým plánkem či vzorcem, “jak úspěšně přežít náš život s úsměvem a bez chyb“. A každé naše rozhodnutí a každý náš čin by byl přesný, správný, prosperující, no doslova…bezchybný. Nebyl by pak život až příliš jednoduchý? Odkud by přicházela motivace? Jak bychom měli možnost a prostor objevovat a rozlišovat mezi tím, co je a není správné? Jak bychom se rozvíjeli, učili, trápili a vyhrávali? V bezchybném životě zaručeně nikde.

Ano, bylo by to o dost snazší! Samozřejmě, by nás to zprvu bavilo a naplňovalo pocitem bezpečí a štěstí! Ale věřte mi, že ten pocit by nikdy nemohl trvat věčně. Řekněte sami: vás by neděsilo prožít celý svůj život do puntíků správně? Nikdy neriskovat, neobjevovat, žít podle formuláře? Dělat pouze dobrá rozhodnutí?

Mě ano, a to moc.

Myslím, že bychom každé ráno měli žehnat každé chybě, každé peripetii a problému, co vstoupí do našeho života a děkovat jim za to, že díky nim můžeme být ještě silnější, moudřejší a dozvědět se o sobě zase něco víc. Dělejme vše, jak nejlépe umíme, s těmi nejlepšími a nejčestnějšími úmysly, ale hlavně si už nikdy nic nevyčítejme. Kdybychom snad věděli, jak to udělat lépe,cožpak bychom to už dávno neudělali?

Možná, že to nakonec celé vystihne lépe než úvodní citát od Alexandra Popa citát z knihy Obraz Doriana Graye: „Toho jediného, čeho člověk na konci života nelituje, jsou chyby“.

Michaela Petriláková 2017