Každý z nás, den co den nebo spíše noc co noc, prožije nějaký zajímavý sen. Je natolik reálný, že mnohdy nedokážeme rozeznat, zda – li se jedná jen o sen nebo o realitu.
Když se probudíme a ujistíme se, že to byl opravdu jen sen, velmi často nám leží celý den v hlavě a ať chceme nebo ne, stále o něm přemýšlíme.
Napadlo vás někdy, co sny vlastně jsou? Jestli mají nějaký hlubší význam? Můžou nám částečně odkrývat naši blízkou budoucnost a určovat její směr? Varovat nás před něčím? Já jsem přesvědčený o tom, že žádný sen se vám nezdá jen tak. Vždy něco daný sen znamená a je jen na vás, jestli budete pátrat po nějakém vysvětlení či nikoliv. Ale pokud se rozhodnete pátrat nebo jen o snu přemýšlet, věřím, že vždy dojdete k zajímavým informacím nebo názorům.
Vzpomínám si na noc, kdy se mi zdálo o tom, že se za bílého dne ocitám na stožáru elektrického vedení. Podemnou byla opravdu hrozná výška, kolem nádherný výhled. Ovšem mně odjakživa dělají výšky problém, opravdu se v té chvíli necítím zrovna bezpečně a mnohdy se mi i lehce zamotá hlava. A přesně toto se událo v mém snu. Najednou jsem zavrávoral a uklouzla mi noha. V tu chvíli jsem začal padat, naštěstí jsem se v poslední chvíli zachytil jednoho z drátů elektrického vedení a pád jsem proměnil jen ve "zavěšení se". Pamatuji si, že v tu chvíli mi hlavou problesklo nespočítatelně mnoho myšlenek, přemýšlel jsem o svém životě, rodině, přátelích. Asi jsem byl podvědomě přesvědčen o tom, že není jiná možnost než se pustit a otestovat tvrdost půdy, pokrývající základy stožáru. Ale najednou jsem v sobě pocítil takový silný impuls, který ve mně odkryl potřebnou energii k záchraně. Možná mnou v tu chvíli jen prošel nějaký proud a nabil mě, kdo ví.
Teď mě napadlo, že jsem mohl volat o pomoc. Ale bohužel mne to nenapadlo během snu. Zkrátka jsem se tiše zachránil sám, kdy jsem přeručkoval opět ke konstrukci stožáru a pomalu se po stožáru spustil dolů. V tu chvíli jsem si naprosto přesně připadal jako hasič. I když po úplném setkání se se zemí mne docela pálely ruce. A to i po tom, co jsem se následně probudil.
Tento den byl pro mne opravdu významný, jelikož mne čekalo házenkářské utkání proti týmu, který je velmi silný jakožto soupeř. Samozřejmě jsem už dlouhou dobu měl v sobě napětí, stres, obavu. Zkrátka, když vám na něčem záleží, přirozeně to prožíváte. V tento den jsem si od rána vytvořil takovou pohodu. Šel jsem se v klidu nasnídat, pročíst aktuální dění, poinformovat se o počasí. A u snídaně mi to všechno došlo. Ten sen mě měl psychicky posunout, dodat mi odvahu a sdělit mi, že i když si zrovna v danou chvíli nevím rady, je vždy mnoho řešení. A pokud ne zrovna mnoho, jedno pro vhodné se vždy najde. Promítl jsem si ten sen v hlavě ještě jednou a položil si otázku: "z čeho přesně mám obavu?"
Od snídaně uteklo pár hodin a přede mnou byl onen zmiňovaný házenkářský zápas. V tu chvíli jsem se na zápas začal těšit a věřit, že to dopadne dobře dle mého předchozího očekávání. Pak nadešel ten "osudný" čas, kdy jsem vyrazil na hřiště.
Převlékl jsem se, rozcvičil se a rozhodčí pískl. Nebylo možné přehlédnout, že všichni soupeři byli minimálně o hlavu vyšší než já. Když jsem se jim podíval do očí, výrazně mě zabolelo za krkem. Byla to pro mne jasná nevýhoda. Ale po chvíli mne opět posílila myšlenka na ten předchozí sen. Rozhodl jsem se, že nebudu přemýšlet nad možnými riziky, nebudu se stresovat a využiji tuhle "nevýhodu" v můj prospěch.
Najednou jsem začal protihráčům podklouzávat mezi rukama, nohama.
Díky spoluhráčům a skvělým přihrávkám jsem si i zaházel na bránu. I přesto, že jsme tento zápas skončili prohrou, měli jsme dobrý pocit z toho, že jsme po celou dobu bojovali, že jsme drželi při sobě jako tým a že jsme opravdu dali do hry veškeré své úsilí. Velmi mne ovšem vnitřně pomohl, posílil ten onen sen.
Zkrátka, milí čtenáři, nepřehlížejte a neignorujte sny. Pokud se vám hned následující den v hlavě nepromítne vysvětlení, i tak si daný sen zapište. Uvidíte, že až se k němu po čase vrátíte, pochopíte, proč se vám vlastně zdál a jakou to má případně spojitost s vašim životem.
Takže, přátelé, pokud jste zapomnětlivý jako já, ještě před spaním si ořežte tužky a nachystejte si deník, kam sen ráno zapíšete. Ale hlavně při této činnosti neusněte. Jednou se mi něco takového stalo a zdálo se mi, že jsem byl fakyr na dětském představení. Věřte, že v takovém případě si druhý den v sedě moc neužijete.
Mějte se krásně, sněte a žijte!
Lukáš Pařízek 2016
