Co myslíte, je podle vás lepší být mladší nebo starší? Když se nad tím zamýšlím, oboje přináší, stejně jako vše ostatní, ty lepší a i ty horší stránky.
V tom ještě "mladším mládí", kdy jste školou povinní, kdy sbíráte zkušenosti, poznáváte se, navazujete kontakty, kdy zjišťujete víc o životě a o vlastní multifunkčnosti, jste, alespoň já to tak cítil, často omezováni. Možná to někteří znáte: "až budeš větší, až Ti bude 15"....plyne čas...."ještě ti není ani 17, ještě je brzo"...teď to zní jako kdybych se dotazoval rodičů..., no, na tamto. Ale já mluvím o mém přání zkusit řídit auto. No, jenže když už stejně usmlouváte toho někoho, pro tuto chvíli neznámého", tak ona to taky není chvíle v životě, kterou by jste si chtěli zopakovat, když si třeba spletete nohy a přidáte rychlost brzdou, k tomu zezadu dostanete od táty pohlavek, před očima vám to zajiskří a ještě vás táta obviní z toho, že to auto ničíte. Mimo jiné také dostanete takovou, v tomto věku velmi pravidelně zmiňovanou", přezdívku "blbeček". Teď samozřejmě jen popisuji možné události, přesně toto se mi samozřejmě nestalo. Já byl... jen ten blbeček... (kdyby to náhodou táta četl).
Ale teď obecněji, stoprocentní důvěra ze strany rodičů k vám rozhodně není, trochu nebo spíš pár desítek procent ještě do té cílové stovky zbývá. Takže zažíváte na vlastní pěst takové ty televizní krimi seriály – sotva otevřete vstupní dveře a "donatáhnete se" k vypínači, začnou se na vás ze tmy kulit neobvykle velké oči a s lehčím zabarvením hlasu se ozve "kdes byl? Měls být doma před hodinou!". V šoku ani nevíte, kdo z nich vlastně zrovna mluví a v pozadí jen tikají ty hodinky. To byl další z hypotetických příkladů samozřejmě.
Pak už nastává ta, pro vás v tu chvíli skvělá, kapitola života, kdy už je téměř vše na vás. Takže si hledáte práci, pokud jste se v minulosti formou brigád nepoznali, tak teď se poznáte maximálně. Teprve teď "školíte" svoji osobnost a připravujete se na koření života. Většinou zkusíte více pracovních odvětví než si řeknete: "to je ono".
V tomto období se vám do života nějakou náhodou "připlete", řekněme, bod zájmu a skrze silné rozptýlení zjistíte, že ten život je někdy, jak maraton s rancem brambor na zádech. Jen pro upřesnění, tím rancem myslím stres, starosti, povinnosti.
Ono navíc i rozhodovat sám za sebe, když doposud jste vlastně nemuseli, je také složité. A ani když jste opravdu chtěli za sebe rozhodovat, tak jste "prý" nemuseli. Člověk navíc zažije i několik negativních zkušeností, jak pracovních, tak i vztahových. Ale důležité je, aby jste se na ně dívali opravdu jako na zkušenosti a byli za ně vděčni. Každá zkušenost se počítá a jedině díky těmto zkušenostem se v životě stáváte silnějšími, sebevědomějšími a "nesmrtelnými". Jinak řečeno, budete se umět v životě s ledasčím poprat a když to nedej bože nevyjde, postavíte se zase na nohy.
Po čase, až se ustálíte v práci, máte slušný příjem natolik, že uživíte svoji rodinu, že budete mít kde bydlet, tak si na vše tak nějak zvyknete a začnete zažívat takový klasický stereotyp. Něco jako v tom americkém sitcomu o chudém prodavači bot v hlavních rolích, který má manželku s účesem z šedesátých let, dvěma dětmi a psem. Pokud to znáte, jistě víte, co mám na mysli. Vy, co sitcom neznáte, můžete pátrat. I tyto zkušenosti se počítají.
Abych se vrátil k tomu ustálenému životnímu stylu. Prostě, aby jste nepropadli stereotypu, cítili spokojenost, vnitřní pohodu a život si užívali, musíte být kreativní a stále mít co dělat, nejlépe s občasnými změnami. Ale pozor ať vám toho autismu trochu zůstane. Postupem času se aktuální možnosti aktivit, teda dle vás, zúží na péči o domácnost, popracovní odpočinek u televize, možná zahradničení, už se tolik nevídáte s přáteli. Zkrátka nastane ten opravdu rodinný život. Samozřejmě teď nechci, aby to vypadalo jako kdybych naznačoval, že nastane nudný život, to tak určitě být nemusí a většinou ani není. Je to vždy o vás, o schopnosti vnímat svět pozitivně, aktivně a "hravě". Takže věřím, že tak to přesně vnímáte, že si umíte užívat každý životní okamžik jako já a nebojíte se změn.
Potom, až u sebe objevíte první vzácný stříbrný vlas, až vaše děti vyrostou, založí rodinu a "vyletí z hnízda", pak začíná další etapa života, kterou je důležité "umět si odžít". Najednou je doma větší klid, teprve až teď máte možnost zaslechnout vrzající panty dveří, myš ve spíži a aktuální dění od sousedů. Zkrátka samé výhody. Kdy jindy, v době spolužití s dětmi, jste si mohli v televizi pustit hlasitě fotbal a u toho pít pivo? Nahlas si zpívat v koupelně a nebýt přitom za "blázna"? Teď je přece ten správný čas, kdy se můžete více soustředit sami na sebe, nemusíte myslet na to, kdy se má kdo vrátit domů, nemusíte podepisovat dětem poznámky a deníčky ze školy, nemusíte ohleduplně a hlavně zajisté ze svobodné vůli přepínat váš oblíbený program na jiný, kde zrovna běží něco, co zajímá většinu ze zbytku rodiny. Nemá vás totiž kdo přehlasovat.
No a o chvíli později, ani to pořádně nepostřehnete je z vás několikanásobný dědeček. Čas od času k vám vaše děti se svoji rodinou zavítají a zahrnou vás novinkami, nechají vás hrát si s jejich nejmenšími a vy se nenápadně tímto způsobem můžete vrátit do těch dávných dětských let. Po chvíli hraní s dětmi zjistíte, že děti už před hodinou odjeli. Ale i tak si tuto chvíli maximálně užijete.
Postupem času, jak už je zvykem, vás bude čekat ten skvělý, pohodový a nestresový čas. Tušíte, co mám na mysli? Napovím vám – nemusíte večer nastavovat budík, nemusíte řešit zítřejší svačinu do práce, odjezd autobusu....v tu chvíli řešíte jen jedno - to, že jak vstanete musíte si dát ranní doktorem pečlivě předepsané medikamenty. Ano, je to důchod!
Pokud vás netrápí výrazné zdravotní obtíže, pak si tento odpočinkový čas maximálně užijete. Budete mít čas na prostudování aktuálních letáků všech obchodů a to i v jiných městech, během bezplatného cestování veřejnou dopravou budete mít nespočitatelně mnoho nabídek na sednutí si na předem vyhřáté sedačky, nebudete muset nikam spěchat a to ani na přechodu, rodina se o vás bude příjemně starat.
Já osobně vidím v každé životní etapě mnoho výhod a každou z nich si hodlám náležitě užít. A co vy? Je pro vás lepší být mladší nebo starší?
Dodatek: Jak jste si jistě všimli, s článkem se spíše ztotožní muži. A to proto, že mne jedna moje nejmenovaná kamarádka upozornila, že ženy to mají pestřejší a nikdy se nenudí. Proto tímto článkem soucítím se všemi muži, kteří to tak skvělé jako ženy nemají.
Lukáš Pařízek
2016
