Život pod šapitó

Celý příběh, který vám budu vyprávět, se stal jednoho dubnového dne, který byl zalitý sluncem a obloha měla azurovou barvu. Možná se jednalo o zázrak a nebo taky dost možná bylo už na čase poznat, jak žijí obyčejní lidé, kteří své poslání dělají srdcem a můžete klidně namítat, že to byla jejich svobodná životní volba. Tady bych si dovolil těmto umělcům složit poklonu a za všechny poděkovat, protože bez jejich rozhodnutí by další pokolení byla zbavena možnosti na vlastní oči poznat opravdové umění a velké souznění zvířat s lidmi.

Na place stojí několik málo posledních maringotek a spousta mužů se pohybuje tak rychle, že máte dojem malé jehly ve veliké kupě. Starší muž plný energie a síly mi prozradil, že tohle je jeho celý život. Tím mužem je majitel pan Bohumil Navrátil, on má nepochybně cirkusovou krev a říká, že práce u cirkusu je nekonečný příběh. Miluje své lvy a nejvíce Lajlu, tedy pokud budeme hovořit o zvířatech, protože světlem jeho dní je teď rozhodně vnučka Alexinka. 

Bohumil chce věřit, že v jeho lvích šlépějích půjde jednou jeho zeť Alex. Dívám se všude kolem sebe a i když chci být pomocnou rukou, tak každý už předem cítí, že tenhle pán s kamerou a mikrofonem rozhodně máknout neumí. Nezlobím se, vím totiž, že nejvíce pomohu, pokud přiblížím čtenářům a posléze také divákům život mých velkých herců "komediantů". Několik psíků u maringotky s nápisem "principál" se rozhodlo pustit hrůzu a nenechat vkročit mojí nohu ani na první schod. Mám však svého anděla a dveře otevírá milá tvář paní Marie Navrátilové, jedním slovem zruší pěveckou produkci psů a nabízí mi kávu. Můžu si dát rozpustnou a nebo turka, po krátkém hledání s úsměvem oznamuje, že turek není. Ani byste nevěřili, kolik zajímavostí se dozvíte nad dobrou kávou. Například dojdete k závěru, že ženy jsou v mnoha věcech jedna druhé podobné, jaké používají na muže zbraně, aby nenásilnou formou dosáhly svého a muž si pak ještě myslel, že to byl jeho nápad. Začínám se cítit jako u přátel, které znám věky, umocňuji to žádostí, zda by mi Maruška nemohla tykat a dostávám pusu a i já mám povolení k tykání. Jaký je vlastně život pod šapitó? Zajímavej,pestrej ,neobyčejnej-to jsou slova ženy,která od narození miluje vůni pilin.

"Když to maminku chytlo, tak seděla v maringotce, ale moje narození bylo ve městě Náchod." Nenadechuji se na další otázky a nechávám paní principálovou povídat. "Už několikrát jsem měla chuť se vším praštit, ale když jsme pak v zimovišti a užíváme tu pohodičku, tak se budeš divit, ale jak vysvitnou první paprsky, tak to s námi začne mlátit a potřebujeme zase hrát, rozdávat úsměvy a nechávat lidi na chvilku zapomínat na okolní starosti. Jsem pyšná na svoje tři děti. Karel, ten je nejstarší a je to takovej ten klidnej pracovitej kluk, co nemá rád křik a hádky. Bohunka je prostřední a rozhodně má pusu pěkně prořízlou, ale to víš, ženská se v dnešní době nemůže nechat. A poslední a taky nejmladší je Maruška, i ona umí být pěkně tvrdohlavá, ale mám radost, že ze všech dětí jsou slušní lidé. Moc mi s výchovou pomáhala jejich babička, tedy moje maminka. Já sama jsem byla v manéži stropním chodcem. Dneska už to v naší republice skoro nikdo nedělá. Taky jsem byla na perských tyčích, konferovala jsem ,u žongléra bylo mé místo když Karel začínal, jo a byla jsem taky klaun." V přítomnosti této cirkusové maminy je nádherně a opravdu se cítíte jako doma, ale pozor bzučí telefon a hodně naléhavě, smska prozrazuje, že náš kolega Honza má na druhé kameře už jen zbytek baterie. Redaktorka Mirka Vallová sedá za volant a míříme na místo, kam se skvělý cirkus Bob Navarro King stěhuje a připravuje celé zázemí pro své nové vystoupení.Snažíme se najít místo pro zaparkování a vzhledem k podmáčenému terénu nasazujeme gumovky. Podle slov Honzy tady všechno roste před očima a má pravdu. Stále slyším pokřik "Máňo, kam s tímhle? Máňo, už budeme vyvádět koně?" Chviličku bloumám terénem a už to mám. Jemná duše Maruška junior vládne mužům technického personálu.

Přesně ví, kam které zvíře bude ustájené a tato němá stvoření jsou jí velikou vášní. Chtěl jsem říct láskou, jenže to by nebylo přesné. Nejmladší Maruška je totiž zamilovaná a to do klauna Joye. On mluví německy, ale to v lásce rozhodně není žádnou překážkou, při pohledu na tyto dvě hrdličky máte pocit, že jsou spolu už léta, a i když z nich štěstí jen září, tak je nepotkáte ve stálém obětí, protože oba umí a musí opravdu zabrat. Joy zde má celou svou rodinu. Napadá mě otázka, jestli chtěl být vždycky klaunem? Je to prý tradice, tatínek je klaun a i děda byl klaun. Nejraději však vystupuje pro děti a tatínek zase pro dospělé. S úsměvem prozrazuje, že Marušku si vybral proto, že byla sama a jemu jí bylo líto. Tak to ale rozhodně není, nakonec nemůžeme chtít od muže, aby mluvil o citech a lásce, co myslíte? 

Všichni mají plné ruce práce a jejich pohyb má takové obrátky, že je někdy hodně těžké zdržovat mé herce a klást jim otázky. Vidím bílé auto a u něj se krásná žena snaží něco vytáhnout ven. Přiblížím se s kamerou a slušně pozdravím a co jsem nečekal...přišlo veliké uleknutí z její strany a já poznal Bohunku. Nasadila upřímný úsměv a já tím dostal další impuls, že tady jsem doma, tedy cítím se tak. Začínáme si spolu povídat před kamerou a ona se tu a tam snaží skrývat v očích slzu. 

"Myslím si, že tady v Čechách se naše vystoupení ještě pořádně neberou jako umění. Slovo komediant je tu spíše hanlivé. Vždyť se podívej třeba na Francii, tam je to kultura a jsou na to pyšní, tady u nás jsme pod hlavičkou zemědělců. Když přijde teplé počasí, tak kolikrát pod stanem sedí muži jen v šortkách a bez trička. Já když jdu do divadla, tak bych si to nikdy nedovolila. Dokonce nám někteří odcházejí při děkovačce a to se přece nesluší, snažíme se jim udělat hezký den a někteří nám pak nevěnují ani tu kratičkou chvilku při finále. Ale označení komediantka rozhodně neberu hanlivě ani urážlivě."  Napadá mě, jestli už malá Alexinka bude muset žít v tomto prostředí i v dospělosti a odpověď jsem nečekal. "Budeme se snažit ji směrovat na artistiku, ale když si vybere úplně jiný obor a to třeba i mimo cirkus, tak ji budeme držet palce a může se na nás spolehnout, tak přece vždycky budeme její rodina." Lidi, jak já té malé přeji tak skvělé rodiče. Určitě si bude vážit jejich práce a nikdy ji ani nenapadne skrývat svou krev.

Slunce prozrazuje, že je pomalu pozdní odpoledne a již brzy se postaví základní sloupy pro cirkusové šapitó. Kolega Honza měl veliký zážitek, když mu Maruška svěřila krásného bílého koně,aby ho odvedl do maštale. Říkal, že je to majestátné zvíře, ale přesto si nebyl jistý a s koněm se snažil hodně vyprávět, aby ho udržel v klidu. Mirka, poté co pomohla rozlít vodu všem zvířatům, tak společně s

Maruškou sledovala cvrkot mužské práce a držela palce, aby Maruščin karavan byl opravdu postavený vedle Joyova. Technický personál si ji totiž dobíral a tvrdil, že její miláček ji vedle sebe nechce. Jdu se podívat do dalšího bytu na kolečkách a dveře mi otevřela něžná dívka, a především novopečená Karlova manželka Erika.

"Jednou jsem jela pracovat do Estonska, tam jsem potkala svého muže, dali jsme se dohromady a bylo to. Karel říká, že hned jak mě uviděl, tak se zamiloval, ale myslím si, že to tak nebylo, určitě to alespoň chvíli trvalo." Erika se usmívá a pokračuje ve vyprávění. Ale řekla bych a přiznala, že taková ta láska na první pohled proběhla. "Děláme spolu visutou hrazdu, perské tyče a také mu asistuju při žonglování. Moje setkání s cirkusem bylo na začátku zvláštní, ale když si zvykneš a dostaneš ten správný rytmus, tak bys tenhle kočovný život za nic nevyměnil, jako já."

Mezi čtyřma očima mi dále prozradila, že i Karel se někdy umí vztekat, ale jako každá žena i Erika má své páky, jak si muže dostat do pohody. Všude kolem se stále pilně pracuje a já se snažím najít toho tichého a klidného kluka. V tomto přátelském prostředí jsem se za celý den natáčení nepotkal s negativní náladou vůči nám filmařům či redaktorům. Nikde jsem nebyl odmítnut a neskutečně si vážím faktu, že i uprostřed práce si každý našel chvilku. 

Karel mi prozrazuje, že se mu líbí koně, ale ke lvům by nešel, protože nemá ty správné vlohy na drezúru, a to zvířata prostě vycítí. I v maringotce prý může být ponorková nemoc, to pak sedne do auta a na hodinku nebo dvě zajede někam na kafe. Neberte to však jako něco zlého, protože v jiných rodinách jsou manželé v práci a teprve pak se potkají, kdežto Karel a Erika jsou vlastně spolu po celý den. "Jste úspěšný žonglér, jak dlouho se toto číslo nacvičuje?"  "Tak já žongluji od osmi let a od deseti jsem v manéži, ale musím si najít každý den alespoň hodinku či dvě a cvičit, jinak bych vypadl z rytmu a stále je co zlepšovat."

Přiznávám se vážení čtenáři, že po celý den slýchám jeden silný hlas, který se nedá přeslechnout. Jak však takového chlapa dostat před kameru? Vždyť on i našemu Honzovi důrazně vysvětlil, že ohrazení je nutné stavět rovně. Jde o Alexe, manžela Bohunky. Vzpomínám si, že cirkusová mamina Maruška radí svým dcerám, že na chlapa se musí přes jídlo a podporuje mě v tom i zmíněný Honza a posílá pro kebab. A hle, vyhráváme, vlk se chytil a kameraman zůstal celý.

Alex je v cirkusovém prostředí od svých šesti let. Přišlo také období, že se věnoval hodně studiu a na chvilku šla manéž stranou, ale krev byla silnější a vrátil se zpět. Přiznává, že má chuť se pustit do drezúry lvů a rozhodně by se nebál mít svůj vlastní cirkus. Kdyby to šlo a byly by na to podmínky (především finanční), přál by si mít ve vystoupení žirafu. Tenhle chlap se opravdu ničeho nebojí a pokud ho pečlivě sledujete, je to opravdu typ schopného manažera, který ví přesně, co chce, a i když je někdy drsný, tak za výsledek to stojí. Když se teď Alex na chvilku odmlčí s jídlem, mírně poleví i techničtí pracovníci a můžeme si některé z nich představit. Jen podotýkám, že to nejsou všichni a všem patří obdiv nad jejich prací.

Martin prozrazuje, že "Máňa" tedy Maruška junior je skvělá a hodná holka, i když si umí dupnout. Jsem u cirkusu asi rok a půl a nejspíš bych to nikdy nevyměnil za jinou práci. "Pořád cestuješ, máš dobrý vedení a jsou tu zvířata. Nejvíc se mi líbí slon a tygr."  Nebudu Martina zdržovat od práce, protože i on si pak bude chtít dát pauzu na jídlo. Posledním adeptem, kterého jsem ulovil byl Michal.

Stále plný úsměvů a práce mu rozhodně není cizí. V prostředí maringotek se pohybuje necelý rok. Moc si váží místního vedení a pokud se zeptáte na drsného šéfa, tak prý je to Alex, hned však připomíná, že je s ním ale i sranda. Michalův nejoblíbenější zvířecí přítel je osel. Po této odpovědi se strhl burácející smích ostatních kolegů a bylo po rozhovoru.Stroje za velkého přispění všech místních chlapů zdvihají stožáry s osvětlením a vlaječkami  a naše setkání se chýlí ke konci. Náš filmový team je uvnitř smutný, ale vlastně také šťastný. Poznali jsme totiž, že každé to " týrané" zvíře, jak říkají vášnivý ochránci, tady má vždy plnou misku a jako první se vše dělá právě pro němé tváře. A pokud jednou prosadíte ten hloupý nápad, že v cirkusech nebudou zvířata, tak tyto rodinné příslušníky pošlete na jistou smrt, protože jim vezmete lidičky, kteří je milují a třeba takový slon, vám to rozhodně nezapomene. Chtěl bych požádat každého návštěvníka a nebo i kolemjdoucího. Zkuste popřát hezký den těm komediantům, rozhodně nebudete bez odpovědi a i pár vět s nimi můžete prohodit, je to velmi obohacující. Navíc pozdrav je vlastně malý dárek a umí tolik potěšit. A až vyrazíte do tohoto světa pod šapitó, proberte se šatníkem, i kdyby ostatní diváci na vás házeli zlé oko, tak toho nedbejte, umělci, kteří jsou tu důležitější, si toho všichni budou vážit. Zajděte v přestávce za účinkujícími, nechte si podepsat vstupenku a nebo program, řekněte jim do očí, že si jejich práce vážíte a že to byl krásný zážitek. Až dojdete ve stanu do finále, pak si vzpomeňte, že teď je to čas, kdy můžete vzdát největší dík svým potleskem. Děkuji za celý filmový  štáb cirkusu Bob Navarro King za nádherný zážitek a věřím, že nikdy nepřestanete rozdávat radost. A teď už hurá do cirkusu, všichni jsou totiž připraveni na další skvělé obecenstvo. A věřte, že tady víc než kde jinde platí, že každé představení je jiné, ale především musí být stoprocentním výkonem!

Luboš Zemanec 2015

www.fenixradio.net