Jak se peče domácí štěstí

Moje babička říkávala, že muže dělá šťastným žena. Když podobná přísloví vzpomenu dnes, část žen povzdechne, že se od dob našich babiček nic nezměnilo, část si poklepe na čelo a část mne uvrhne na hranici ozdobeného posměšnou čepicí s nápisem MACHO.       

Jak to tedy je? Kdo koho dělá šťastným a kdo by koho měl dělat šťastným? Seneca tvrdil, že štěstí není vlastně žádnou hodnotou, kterou bychom přijímali zvnějšku. Pohádky a přísloví říkají, že štěstí chodí po světě stejně jako neštěstí. Kde je pravda?

                Hodně štěstí k Vánocům, narozeninám, svátkům, v nových rocích či pro společné cesty životem létá nejčastěji prostřednictvím SMS a facebookových zpráv. Přejeme štěstí všem, posíláme ho kopy, hordy a náruče. Máte-li, drahé a drazí, pocit, že někomu svým přáním přinášíte pocit štěstí, ošklivě se mýlíte. Hned vysvětlím proč.

Když se zeptáte člověka sedícího vedle vás nebo prvního, koho potkáte po přečtení mého zamyšlení (pokud ho dočtete), kdy byl opravdu šťastný, neuslyšíte odpověď – teď. Jsme totiž zvyklí vytvářet žebříčky, tabulky, hodnocení, podrozvahy, autoevaluace a já nevím co ještě. Stejným způsobem pak hodnotíme i kvalitu okamžiků a zapomínáme na jedno základní. Samotný princip naší existence je jedním velkým štěstím, a tak je veškerý pocit šťastnějších a méně šťastných dní hloupost. Každý den, hodina, minuta i vteřina – bráno lidským počítáním času je konstantním štěstím, protože když se jedna buňka v těle začne chovat „divně“ může se celá skutečnost našeho neštěstí, že nás nikdo nemá rád, stát ještě horší. Ba co dím jedna buňka. Jedno tříštící se atomové jádro může rozhodnout o změnách našich štěstí i neštěstí. Denně slýcháme, že svět se změnil, že došlo k posunu hodnot, že mladší generace už neprožije šťastné dětství. A když už jsem u toho, postavme na misky vah sedmiletého chlapce z roku 1913 a věkem stejného chlapce z roku 2013. První z nich bude obtěžkán prakem v kapse a stromem, na který leze pro třešně, druhý bude mít v kapse chytrý telefon a křečovitě se bude držet stolku s PC. Vážíme však jejich štěstí. Skutečně myslíte, že se vychýlí jazýček k jednomu z nich?

Abych se vrátil k původní myšlence. Lidé kolem nás, včetně nás samých, lidi všeobecně vnímají některé okamžiky jako šťastnější a při zvláštních příležitostech prožíváme silné pozitivní emoce, a proto si potom přejeme, aby takových okamžiků bylo více. Ovšem příčinou oněch výjimečně silných emocí je cesta, kterou musí člověk před samotným prožitkem urazit. Totiž okamžik štěstí je vykoupen různě dlouhým neprožíváním štěstí, jež zdá se pak vzácným okamžikem. Někdy si neuvědomujeme, že přáním hodně štěstí zároveň přejeme i okamžiky zkoušek a trnů. Samozřejmě s happyendem. K tématu se ještě vrátím na konci, ale proč se článek jmenuje Jak se peče domácí štěstí ?

                Neděle tříkrálová, slavnost zjevení Páně slaví katolická církev a my doma nemáme ani kousku chleba. Co s tím? Ze zásady nechceme jít do obchodu. Jednomyslně naše rodina podporuje zákaz nedělního prodeje, i  tak vedeme soukromý bojkot ;o). Ale co s odpolední svačinkou a zítřejší svačinou do školy a do práce? Upečeme si chléb sami, Bůh netrestej, jedná se o práci nutnou a navíc nápad nadchl rodinu natolik, že jde spíš o radostný, symbolický akt. Začneme receptem. Ono se řekne upéct chleba, ale kde vzít recept, když člověk nepodléhá módním domácím pekárnám a vehiklům všeho druhu? Holenky a holenkové, jestli jste kdy nabyli pocitu, že recept na Boží dar najdete v každé kuchařce, šeredně se pletete. Usednuv ke sbírce kuchařek hledal jsem jako vzteklý, avšak bez úspěchu. Spásou se stal moderní svět...internet zachránil křehké rodinné štěstí. Našel jsem hned několik receptů. Tři vybrané jsem opsal na papíry, a že se bude losovat. Nejdůležitějšího úkolu se ujala neteř. Vybraný recept nevypadal složitě. Rozdělili jsme si práci – na mě zůstalo hnětení. A povídalo se, jak jinak. Vzpomínalo se na babičku, tetu Alenu, sousedku Dupalovou. Naráz už nešlo o chleba, nešlo o uspokojení hladu. Bylo to něco víc. Pocit sounáležitosti, klidu, lásky byl tu a já si uvědomil, že jsem šťastný. Cesta ještě zdaleka nebyla u konce, protože kvásek měl teprve vzejít, ale já už cítil štěstí, které hřálo. Tolik lidí se na chlebu podílelo, že nemohl dopadnout špatně. Možná si řeknete naivní trouba, sentimentální moula nebo vám to bude lhostejné, ale tohle štěstí je to, které bychom měli přát a snad ho i přejeme. Štěstí se nedá upéct, koupit, není schováno v žádném z balíčků pod stromečkem, byť by to bylo naše nejtajnější přání. To se musí prožít s někým. Čím víc nás ho prožije, tím krásnější bude. Je, jak už jsem psal samotnou podstatou našeho života…celý vesmír přece funguje tak křehce!

                Snad moje zamyšlení není přespříliš zašmodrchané, to víte, pocit štěstí…člověk honem neví, co dřív napsat. Na závěr mi dovolte, abych vám popřál totéž, co jsem přál svým přátelům do roku 2013. Dnes si totiž připomínáme příchod Tří králů, mudrců do Betléma, kam je přivedlo světlo hvězdy, díky němuž našli cíl své cesty. Ať vám tedy svítí světlo betlémské hvězdy po celý rok a připomíná vám, že štěstí je v cestě samotné a cíl je jen třešinkou na dortu.

Jan K.Hejduk 2013

Nalaďte si Fénix rádio : http://fenixradio.net/online-vysilani.php