Nezabíjejte mouchy levou rukou !(Alias nejdelší inzerát na světě.)

          To je tak, když se zlaté mušky nudí. Sedí na kostce cukru, samou sladkostí se sotva převalujou a velké členité oči šibalsky kujou čertovinu. Co bych... jak bych... kde já bych...? Honí se jim hlavou, ale že by zvedly něžný zadek a mrskly křídlama, to né, že ? Pak ať se nedivěj, že ledacos propásnou ! Jedna ale měla mlsání dost a řekla si : "Všude cukr, doma nejvíc !" Zabzučela a zmizela. Ostatní byly dost líné i na to, aby se ohlédly, kam to frčí. Jejich muší škoda, nechme je tam... Naše muška Plašmuška letěla rovnou za sosákem, takže to byl poněkud zmatený let, jak pořád kroutila zvědavou hlavou. Umíte si to jistě představit : kam se podívala, tak tím směrem letěla, kolikrát se stalo, že letěla dokolečka - no je ona normální ? Dnes už se neví, jak letěla dlouho, ale únava ji donutila přistát na okně, za kterým se svítilo. (Není známo, jestli ji k tomu donutila fakt únava, nebo spíš vůně karamelu, co se z okna linula, ale nechme ji při únavě, líp se pak cítí... Poznámka autora.)

Sedla na sklo a sotva vydechla, už šmíruje. "Vážení posluchači, právě startuje Fénix Revue," slyší za okenní tabulkou. Cože ? Tady se jako někam lítá, jó ? Tady jako bude ňáká ranvej, jó a jako žádáme cestující, aby se dostavili ? No hezký - těšila se Plašmuška a oči navrch hlavy (jestli to vůbec u mouchy ještě víc jde). Sedí, čumí a nikde nic, jen ty dvě divný osoby se sluchátkama na uších a zíraj do televize. Po chvíli už to bylo Plašmušce divný a hledala skulinu, kterou by se procpala dovnitř. Našla. Tak to nebyla televize, byl to nakonec monitor od počítače a moucha se plácla hubenou nožičkou do čela : Ahá, asi hrajou videohry ! A letí blíž. Opatrně, samozřejmě, ví, jak jsou na tom lidi s láskou k mouchám - jedno plácnutí novinama a už se nedozví, o co v tý hře šlo ! Prozřetelně se ještě porozhlídla, ale žádný noviny tam teda naštěstí nebyly. Nebyla tam ani žádná hra, jen nějaký čísla a písmena a tabulky a ještě cosi, o čem neměla ani páru, jak to nazvat a tak to začalo podezřele zavánět nudou, když v tom se ty dvě osoby začaly strašně řechtat. Bylo patrný, že samy možná přesně nevědí čemu a Plašmušku to natolik zaujalo, že si vyhlídla záhyb stínidla na lustru a řekla si : "Tak tady budu chvíli bydlet !" Seděla a kochala se pohledem na ta dvě individua a vzpomněla si na Wericha, jak ten se uměl smát, blázen, že to nakazilo všechny okolo a přistihla se, že se taky usmívá jako naříznutej pomeranč, až z toho dostala hlad. Muší ostročich ji navigoval přímo do kuchyně, kde voněla káva a něco na talíři a něco vedle talíře a támhle v hrnci taky - no našla jsem ráj - napadlo mouchu a sežrala první drobek, kterej se jí vešel do pusy. (Nechte tý kritiky, že mouchy drobky nepojídají, laskavě, víte houby, jak to doopravdy bylo - poznámka autora). Ten den toho bylo na našeho mrňavýho špeha moc, tak zalezla do stínidla a chrápala až do rána. Ale hned za rozbřesku byla čilá jako podrbaná nutrie a jala se zkoumat okolí. Hm, dvorek... a pergola... hele - slepice, mazec ! A ta skalka ! Páni, tady je vidět na ten placatej kopec... no... jak to tenkrát říkali, když jsem byla šmírovat ve škole... Říp ? Jo, Říp ! A letiště... tý vadó, tak fakt se tu blízko lítá, nekecali ! A co to tady... fuj ! Ježek ! No to mě málem šlak trefil, už mohlo bejt po mě ! Taky to mohli na tu klec napsat... No do mušího háje, tady je ale věcí a vjemů ! Co se ale Plašmušce líbilo ze všeho nejvíc byla atmosféra ! Neuměla si to vysvětlit, ale dýchalo tady cosi poklidného a mušsky lidského ! Obyčejně neobyčejného, jestli mi rozumíte. Z každého koutu jiskřil podivuhodný náboj, který moucha sice pojmenovat neuměla, ale dal se skoro jakoby nahmatat ! Čím to ? Ale to nevěděl ani nikdo ze všech těch lidí, co tu pak moucha denně potkávala. Všichni se usmívali, občas byli nervózní, ale to pak vždycky přišel někdo, kdo jim udělal nějakou taškárnu a bylo po stresu ! Hodně se tu povídalo, hodně hrála muzika, hodně odpočívalo, každou chvíli se tu něco vařilo a papalo (no to bylo něco pro mouchu, to jistě chápate ! Po pár týdnech měla obavy, aby jí nebyla malá křídla a ze zlatý mušky se nestala pozlacená masařka...). Stručně řečeno - ostrov oddechu a smíchu ! Jednou zaslechla Plašmuška velkýho šéfa, jak plánuje s malým šéfem budoucnost. Něco jako že by se tam ty lidi měli scházet víc a mělo by bejt víc muziky, nebo co... už nevěděla přesně, o čem byla řeč, protože zrovna chrněla ve svým už značně zabydleným stínidle a nevěnovala tomu moc pozornost. Ale pár dní na to už pozorovala, že se míň odpočívá a víc hraje, že se tu nosí sluchátka skoro od rána do večera a upřímně - tuhle módu zrovna dvakrát nepochopila. No vysvětlujte bzučícímu tvoru, že bez sluchátek se vysílat nedá a že jako teda kdyby si ty lidi mohli vybrat, tak se bez nich obejdou taky ! Netrvalo dlouho a pochopila, že lidem tak málo muziky nestačilo a chtějí jí víc a víc a co vám budu povídat - to znamenalo míň času na jídlo, což moucha nesla velmi těžce. A nejen moucha. Velkýho i malýho šéfa to přímo zachvacovalo a moucha často slyšela, jak se dohadují, že by to "chtělo další novou krev". To ji trochu děsilo. Připomnělo jí to komáry a v podvědomí začala žárlit, proč ubylo jídla pro mouchy a myslí se teď víc na ty krevsající potvory ? Ona osobně teda mezi náma - ona krev vůbec nemusí. Vstřebávala uraženě nepochopení a ani si nevšimla, že se tam někteří z těch uchechtanců dlouho neobjevili... Měla zmatek v lidských jménech, takže jim dávala spíš mnemotechnické přesdívky, ale fakt že jo ! Až později pochopila, co to znamenalo, když malej šéf říkal : "Netřeba želet zrnka, co propadane sítem, jen kvalitou se kvalita buduje !" Byla to moudrá moucha, hodně věcí si brala k srdci a tak se nedivte, že se jednoho rána rozhodla konat. Naleštila svá křídla, do každé kapsy nacpala drobek, pít bude kdekoliv cestou, ale cíl je jasný : Hledat ta správná zrnka, co síto zadrží a díky kterým se vybuduje ta kvalita, o který malej šéf ví svý. Výhodou u mušího uvažování je silný poznatek, že moucha nepotřebuje vědět, co je to "kvalita" a ikdyž si teda původně myslela, že je to nějakej barák, stačilo její velký odhodlání sehnat na něj co nejvíc písku - a to všechno jen proto, že se jí u šéfů tak líbilo a přála si, aby své nadšení prali do lidí pod tlakem :-) Říkala si : Tak za kým tak zaletím ? A rovnala si v hlavě zkušenosti, kdo tak nejvíc drží a kdo často polevuje. A napadly ji mamči od malých dětí, který by určitě občas uvítaly hodit rodinné story za hlavu, vypustit kolotoč a nabít svoje síly neškodně na maximum ! No jasnačka, jásala moucha.

Taková mamina ráda párkrát do měsíce nechá plíny plínama a půjde si podrbat o všem, co ji baví, aniž by do toho slyšela věčné "Papů" "Čůlat" "Kakala"... při poslední myšlence dostala moucha hlad :-D  Ve vší úctě k mateřství - ta ženskost ale taky musí dostat svoje ! A tak si na kus papíru napsala : Pozvat maminy na mateřský a přidala tři vykřičníky. To by bylo. Kdo dál ? Co naopak ? Co třeba babičky a dědové, kteří zas toho klidu mají až moc ? A chtěli by mezi lidi... a poklábosit o možném i nemožném, zavzpomínat, předat pár zkušeností a omladit se o pár let - vrátit imaginárně čas ? Vyprávět do éteru o všem, co je kdy zajímalo a bavilo a vnést do rádia tu opravdovost, kterou - kdo jinej, než oni, by měl mít víc v krvi ? Při poslední myšlence vzpomněla moucha na komáry... Ve vší úctě k nevybouřenému mládí - důchodový věk má zcela jiná bohatství ! A tak na ten kus papíru připsala : Pozvat aktivní seniory a zase přidala ty tři vykřičníky. Tak. Kdo by tak ještě mohl... Co studenti, kteří teda jako možná nebudou mít tolik času dopoledne, ale zase mají nezkrotnou touhu stát se NĚKÝM ? Vybít si svoji dravost a naučit se komunikovat se světem úplně jinak, než to dělá jejich průměrný spolužák, nebo někdo, kdo si zase věří až moc ? Mít svůj styl a těšit se zájmu o jeho názory, oslnit sebe i okolí nápaditostí, zkusit, jaký to je, když plní lidem uši super muzikou a nikdo mu nekecá do toho, jak Boží je Dý Džej B-)  A škoda času, kterej by jinak plynul zbytečně jako voda ! Při poslední myšlence dostala moucha žízeň. Ve vší úctě k jiskře mládí - mít čím žít a pak mít na co vzpomínat, to by chtěl přece každej ! A tak vzala zase ten papír a dopsala ještě : Pozvat studenty, kteří vědí, co chtěj a jasně, že tam zase napsala ty tři vykřičníky, to se ani neptejte. No a s tímhle seznamem začala zběsile lítat po okolí a chystala si řeč, jak všem bude vyprávět o těch skopičinách, co se v rádiu dějou a o  tvořivosti, na který je vždycky dobrý se podílet a o rostoucím zájmu lidí z různých koutů světa a o možnostech, který se jen tak na ulici nenajdou a... a... a... Ježiš ta si toho do tý řeči chystala, že sama nevěděla, čím žačít ! Ale hlavně aby pak nezapomněla říct, že všechny velký začátky jsou těžký a že jsou i jiný odměny, než vejplata na účtě a jak by bylo fajn, kdyby se našlo pár nadšenců, kterým dojde, že to přeci dělají hlavně pro sebe a potom, až přijde ta pravá chvíle a dočkají se i těch výplat, tak potom aby se všichni radovali z toho ovoce, které sázeli a začnou je i sklízet ! A moucha si vzpomněla, že přece měla hlad. A  žízeň vlastně. Ale protože byla zlatá a rádio si to zasloužilo, odložila ještě na chvíli své slabiny (no nažere se potom, že jo ?) a co jí křídla stačila, hnala se šířit tuhle geniální myšlenku po světě s nadějí, že nějaké cílevědomé, spolehlivé a nadané posily do týmu prostě najde a hotovo ! Už měla dávno vysledovaný, že lidi jsou divný a bezpečnější je blížit se k nim zleva. Pravačka je totiž většinou pohotovější a tady by mohl zabrat zákon přitažlivosti, kdy platí, že jakmile se něco leskne a voní to drahým kovem, pak chňap a člověk to musí mít ! Takže kdyby se vám zdálo, že se ve vzduchu něco třpytí, nezabíjejte to levou rukou, nýbrž pravicí  rychle udělejte to "chňap" a vsaďte boty, že to bude štěstí ! No nekoukejte divně - štěstí je přeci muška zlatá ! Třeba ta naše muška ! Bude vás chtít agitovat :-) Vy rozumní - dejte se ! Nikdy nevíte, co vám nová cesta přinese. Možná i následně celý hejno zlatých mušek - každýmu přesně tolik, kolik se rozhodne jich mít... !

S láskou Vaše Altmanka, lidičky :-)

Nalaďte si Fénixe:

http://fenixradio.net/online-vysilani.php