Slabiny národa

Bylo nebylo, spíš jako že ještě je, existoval ve střední Evropě takový malý kultivovaný spolek lidí a říkalo se jim Češi. Češi byli od pradávna pyšní na svou soběstačnost a hýřili nápady, jak perlit nejen mezi sebou, ale čím dál častěji také ve světě. Nestačila by Dalimilova kronika, aby se jen z půlky vykreslila jejich snaha vymyslet cokoliv, co by jim usnadnilo práci a zvýšilo životní standard. I všimnul si jednou anděl Trpělivost této malé země a pomyslel si : "Dám těm lidem Dar ! Něco, co jim otevře oči !" A ještě tentýž den šel k Bohu a přednesl mu svou žádost.

Bůh neváhal a velel poslat do Čech jednoho ze svých andělů. Jenže jim ten den nějak nefungoval dobře interkom a na ústředně mu nebylo rozumnět. Bůh pravil : "Pošlete mezi Čechy nějakýho anděla, já se jdu najíst..." a rád, že to má z krku, nepátral po tom, že mu v konci věty chrastil reproduktor. Leč stalo se a nakonec vyslali dolů jednoho z padlých andělů. Jmenoval se Závist. Sice se mu mezi lidi moc nechtělo, protože záviděl ostatním andělům pohodlí Ráje a Božskou manu jako zákusek, ale šéf je šéf, rozkaz je rozkaz, tak co nadělá ? Netušil, že ho čekají napínavé zážitky a že bude Čechy velmi oblíben - a i ty zákusky nakonec budou, aby si ho hýčkali a vykrmovali. (Závist vážil při odchodu do Čech 74 kilo a měřil 187 centimetrů - poznámka autora.) Jen spustil svou padloandělskou nohu na zem, hned se děly věci ! Ještě ani roucho větrem rozevláté uhladit nestačil a už se k němu blížil první Čech. Hm, hezký kolo, pomyslel si Závist, lusknul prsty a hned musel mít ještě dražší a s přehazovačkou, aby se cítil svůj. Červený ! Co na tom, že neumí jezdit, Čech ho taky jen vede podél sebe, přecijen je to do kopce... "Pozdrav Pánbůh, člověče !" pokynul Závist Čechovi - říkejme mu třeba Pepa. "Čest !" zafuněl Pepa a dál si ho nevšímal. Fůůůj, oklepal se Závist. Prej Čest ! No to mám úplně husinu - a měl. Pár vteřin ještě přemýšlel, jak si ho ta osoba mohla splést s jeho nepadlým kolegou, ale na úvahy nebyl čas, musel Pepu dohonit a navázat řeč. "Hezký kolo," prohodil rádoby nezávazně Závist, když s Pepou srovnal krok. "Dík," zamumlal Pepa. No jako jak DÍK ? Zarazil se v duchu Závist. Jenom DÍK, jo ? No počkej... "Co to všechno umí ?" zeptal se Pepy rejpavě. "Jede to," odvětil mu suše. "Jenom, jo ?" syknul Závist. Pepa očividně nechápal, co by to kolo ještě tak mělo dělat a pomyslel si něco o ústavu choromyslných. Už ten hadr, co má na sobě... nějakej uprchlík, nebo na propustku, chudák... A dál mu nevěnoval pozornost, tlačíc své kolo, co jen jezdí a myslíc si své. Ahá - tiše si zavýsknul anděl. Musím v něm probudit to, co ještě nezná - došlo mu. Přidal do kroku a překvapeného Pepu objal kolem ramen. V první vteřině měl Pepa potřebu se ohnat a zprudka divnému bláznovi pěstí vysvětlit, že se mu líbí ženy, ale... najednou jako by se zem zachvěla a svět zakalil, slyší sám sebe, jak praví : "A co umí tvoje kolo ?" A mám ho ! Mne si Závist v duchu škodolibě dlaně. "No hele, taky svítí..., tady je zvonek..., má přehazovačku, aby se jelo líp do kopce a tohle - sleduj, jo ? Tohle je brzda, hochu !" protáhnul významně Závist a kochal se pohledem na udiveného Pepu. "Brzda..." vydechl nový Pepa celkově v šoku a hlavou mu poprvé v životě projela věta "TEN SE MÁ !" Nijak ten pocit neanalizoval, prostě ho měl a jako zázrakem mu okamžitě připadal vlastní. "Chtěl bys taky takový kolo ?" mrknul na Pepu šibalsky Závist. "Bodejť," kývnul Pepa a v oku se mu zalesklo cosi čertvosky nekalého. "Ha ! Chyba !" vyštěknul Závist, až se Pepa leknutím kousnul do jazyka. "Jakpak to ?" zašišlal. "Ty bys nechtěl TAKY TAKOVÝ kolo ! Ty ? No ty chceš přece LEPŠÍ !" skřehotá potěšeně náš padlý anděl a jeden by řekl, že snad tančí něco jako kozáčka, nebo co. "Léépšííí..." vydechl údivem Pepa a hned dme hruď : "Ba ! Ba že lepší, neřku-li i to nejlepčejší !" buší si zaťatou pěstí v hruď a připomínalo to pravěk, jak tam ten ochlupený domorodec skolil mamuta a byl náležitě hrdý. "Máš ho mít," řekl Závist a lusknul prsty, čímž přidělal na kolo blatníky a tachometr. "No hóóóšííí !" poskočil Pepa, sedl na kolo, nahodil pětku, aby byl v kopci jako vítr a vůbec si nevšímal svého anděla pokušitele. Ten jeho pozornost však vůbec, ale vůbec nepotřeboval, protože mu z oka kanula slza radosti, jak snadná je jeho práce s lidmi v Čechách. No jestli to takhle půjde dál... A šlo ! Jen otřel slzu dojetí, spatřil na cestě ženu. No ty vadó, tak tady to půjde ještě líp - zachichotal se Závist a kdyby nebyl padlej, tak by se za to snad i zastyděl. Nelenil a už stál u ženy. Myslím, že se jmenovala Blažena. "Pozdrav Pánbůh, mladá pani," pozdravil slušně. "Kdejžto, kdejžto," kývla unaveně Blažena. A stejně jako před tím Pepa, podivného kolemjdoucího příliš nevnímala. Závist si všimnul šátku, který měla pevně utažený kolem hlavy a stal se jeho jasným cílem. Jakoby mimoděk si prohrábnul svou zlatou andělskou hřívu a dal si hooodně záležet, aby vůně heřmánku a kadidla pošimrala Blaženiny nozdry natolik, že probraly i oči a jejich zájem. "Ježkovy voči vy máte ale krásný vlasy !" zabrala Blažena. "No, že jo ?" uculil se přiblble Závist. "Není to na chlapa až škoda ?" dodal potměšile. "Jakápak škoda, je hezký vidět takový háro, radost a zdraví z něj přímo čiší !" nesouhlasila Bláža. No jo, vlastně... vzpomněl si Závist, že nejdřív musí lidi zbavovat přejícnosti a překvapenou Blaženu objal kolem ramen. Ta se ulekla a vzpomněla na manžela, co by na to řekl, že se tu objímá s cizím pobudou a už už mu chtěla vlepit facana, když v tom se jí zmocnil úplně nový pocit. Rozhořčená dlaň zjihla a už se prodírá hustým porostem na hlavě anděla. "TEN SE MÁ !" napadlo ji. "Chtěla bys taky takový vlasy ?" ptá se potěšeně Závist a nečeká už na její očividné ANO a dodává : "Nebo třeba ještě daleko hezčí vlasy ?!"  "Ještě hééézčííí ?" omdlívá Blažena při té představě a v očích jí jiskří Dychtivost s příjmením Posedlá. "Máš je mít," řekl Závist, lusknul prsty a pod utaženým šátkem rázem přeměnil šedou myš v ptáka ohniváka. "Panenko Marjá !" vydechla žena překvapením, když jí na ramena spadly těžké, bohaté, ohnivé lokny. Nic se nestarala o zázračného pocestného a kvapem spěchala domů, k zrcadlu. Závist vůbec netušil, že jsou Češi tak učenlivý národ a protože i v Ráji s jídlem roste chuť, ihned kalkuloval, jak svou snahu zúročit. A v tom mu došlo, že by mu v tom mohli pomoct sami Češi, přece !  Co se bude dřít sám ? (Tuto teorii převzal nedávno od služebně staršího kolegy padlého anděla, který měl na sichrhajskou připnuté jmenovce u klopy napsáno Lenost - poznámka autora.) To by v tom byl čert, aby ty dva nedohnal, takže byl cobydup v jejich patách a volá : "Počkejte ještě ! Počkejte !" A ti dva počkali. Chvilku to trvalo, než Závist popadl dech a tak měli pár vteřin na přemýšlení, co jim tak ještě může chtít. "Napadlo mě..." funěl Závist, "že je tu ještě něco příjemnějšího, než krásný pocit z toho, že máte něco lepšího, než ti ostatní." Pepa ani Bláža netušili, co by mohlo být ještě za uspokojivější pocit, ale z nějakého nevysvětlitelnýho důvodu mu věřili a tak oba skoro současně vyhrkli : "A co je to ?"  "Třešnička na dortu," zatvářil se Závist vědecky a pokrčil obočí. "Představte si, že by to, co máte, mohli závidět všichni z okolí !" pronesl slavnostně a čekal, co bude. Nebylo nic. Bože, ty to vidíš, co je tohle za materiál ? Obrátil oči k nebi anděl. "Obejměte se !" zavelel a udělal pažemi vstřícné gesto. A Pepa s Blaženou jako loutky bezmyšlenkovitě konají, co anděl káže a v okamžiku, kdy si padli do náruče, zem se znovu zachvěla a jejich srdcím zavelel temný režisér. Nikdo se neptal, proč najednou Blažena touží mít kolo s přehazovačkou a Pepa na stará kolena na hlavě máničku jakou nosili hippies, prostě to tak bylo a jejich cesty se rozešly s tichou bolestí, proč ten nemá to a ta ono a já ne a možná se už nikdy nepotkali, možná jo, na tom teď nesejde - teď víc sejde na tom, co se dělo dál. Ani jeden z nich totiž neslyšel, jak anděl Závist tiše šeptá po vousy : "Budiž to nakažlivé !" a to byl onen zlomový bod, kdy se tenhle hnus fialovej začal trousit mezi lidi. Čím víc se lidi falešně objímali, tím víc závisti se rozmáhalo, ten chtěl to, co má ona, ona zas to, co mělo támhleto dítě, to dítě chudák nic netušíc chtělo to, co má ten pes támhle na tý zahradě... a toužili a záviděli jako kdyby to byla disciplína na olympiádě. A Závist jen chodil vesnicemi a sledoval, jak se mu dílo daří, ruce založený a nikým neviděn - páč lidi byli zaslepený chtíčem po lepším a lepším bydle. To už se můžu vrátit domů, pomyslel si jednoho večera. Teď už to tu zvládnou sami. Vzepjal ruce k nebesům... a ouha... jde to nějak ztěžka... no nicméně vznesl se. A doma hned šup na váhu a lidi zlatý von vám měl 112 kilo jako nic a čelem shodil svícen nad almarou ! Běžel za Svatým Petrem, ten všecko ví - a ptá se, co se mu to děje, že se tak zvětšil ? "Jo, hochu, to je věc nad slunce jasná ! Jak roste závist mezi lidma na Zemi, tak rosteš spolu s ní, tos nevěděl ?" kývá moudře Petr svatozáří. Závist měl z počátku radost a cítil se být CHLAP, ale pak si všimnul posměšných pohledů padlého anděla po svý levici, až mu musel říct : "Hele, Pýcha, čemu ty se tlemíš ?" a došlo mu, že možná ale třeba jednou praskne, co pak ? Mezitím se v Čechách děly věci ! Lidi si začali závidět i závist a hledali způsoby, jak ji před druhým ukrývat. Tvářili se na sebe mile, pomlouvali se až za zády, dělali, že je majetek druhých nezajímá, objímali se "přátelsky" na důkaz, jak to přeci tomu druhému přejí - no a to už je vám určitě jasný, v čem tkví potíž ! No v objímání, jasnačka ! Se vám nikdy nestalo, že Vás někdo objal a vy jste cítili, kolik je v tom doteku falše ? Bacha na to ! Zatím se nepodařilo zjistit, kolik dnes váží anděl Závist, ptala jsem se. Jestli se ještě vůbec unese, že jo ?! Taky jsem se ptala : "Bože, jak se můžeš dívat na tenhle omyl ? Proč nezakročíš ?" Ale interkom v Ráji je asi pořád mimo provoz, protože mi nikdo neodpovídá. Ikdyž je fakt, že jsem nedávno měla pocit, jako by se kolem naší vesnice plížil takovej drobnej anděl, skoro průhlednej, s vysavačem na rameni... Když jsem hledala v odborné literatuře, všechno nasvědčovalo tomu, že by to mohl být anděl Vina. Občas prej vyráží uklízet humus, co nadrobili kolegové. Tak jestli to byl on, tak potěš koště ! To aby vzal s sebou ještě bandu kámošů, protože s tímhle malým vysvačem houby uklidí ! Kdyby byl chytrej, tak řekne ještě Svědomí, Rozumu, Odpuštění a dost možná by se uživil i Soucit, aby se něco hnulo. Jó, jó, jenže to by se nejdřív musel vrátit Zázrak z dovolený...

S láskou Vaše Altmanka, lidičky :-)

NALAĎTE SI FÉNIX RÁDIO : http://fenixradio.net/online-vysilani.php